"Jsme důvěryhodný spojenec"
článek prezidenta republiky Václava Havla pro zvláštní přílohu Lidových novin k pražskému summitu NATO, uveřejněno 20. listopadu 2002

 

V letech, kdy v naší zemi vzdorovala politická opozice totalitní moci a já jsem byl její součástí, bylo členství ve vojenské alianci - Varšavském paktu - spíše než bezpečnostním zakotvením symbolem i praktickým důsledkem podřízení sovětské imperiální moci. Jeho krystalickým projevem byla intervence "spojeneckých" vojsk v Československu v srpnu 1968 a následná "dočasná" vojenská přítomnost sovětských vojsk na našem území. Bylo jen logické, že zrušení Varšavského paktu se stalo záhy po okupaci jedním z hlavních požadavků odpůrců režimu a získalo spolu s nimi onu mohutnou podporu v celé společnosti v listopadu 1989.

Mnozí, a já také, tehdy vnímali NATO jako jakési dvojče Varšavského paktu vzniklé původně jako obrana demokratických států proti šíření komunistické moci, dvojče, které mělo pádem komunismu a železné opony rozdělující Evropu na velmocenských principech ztratit důvod své existence. Mnozí uvažovali i o zcela nové celoevropské bezpečnostní alianci, která by nebyla nijak – tedy ani svým názvem – svázána s érou studené války.

Dnes je zřejmé, že všechny tyto úvahy byly ovlivněny vnímáním prizmatem rozděleného světa, vnímáním, které se omezovalo na antagonistický vztah MY a ONI, mimo nějž nic podstatnějšího neexistuje, v němž jedno bez druhého nemůže mít dalšího smyslu. Vítězstvím koncem roku 1989 se demokracie v Evropě ovšem nestala nenapadnutelnou a nezpochybnitelnou. Otevřel se nám svět svobody a demokracie a vedle něj i svět nesčetných hrozeb v podobě novodobých totalitních režimů, nacionalismů a z nich vyrůstajících národnostních konfliktů a občanských válek, dokonce přímo v Evropě samé, svět hrozeb v podobě organizovaného zločinu a globálního terorismu. Záhy se ukázalo, že Severoatlantická aliance, v jejímž zakládajícím dokumentu, Washingtonské smlouvě, se nehovoří o obraně proti sovětské moci, nýbrž právě a jen o obraně demokracie, může poskytnout potřebné bezpečnostní zázemí i novým evropským demokraciím, České republice, Polsku, Maďarsku a po tomto summitu, který začíná dnes v Praze, také dalším, včetně našeho nejbližšího souseda Slovenska.

NATO od konce studené války pracuje na své nové sebedefinici, transformuje se a adaptuje na novou situaci a nové úkoly. Byla to právě první vlna rozšíření v roce 1999 a současná příprava vlny druhé, čím Aliance dokázala a dokazuje, že si uvědomuje svou identitu geografickou a že násilné rozdělení Evropy a uplatňování velmocenských zájmů na úkor jiných již definitivně patří minulosti. A byly to dvě bezprecedentní vojenské akce, které osvědčily, že poslání NATO je determinováno i jeho identitou kulturní, civilizační a hodnotovou. Zásahem Aliance proti genocidnímu režimu Slobodana Miloševiče, krokem složitým a odvážným, se spojenci postavili na stranu hodnot, které se sami sobě zavázali v euroatlantickém prostoru chránit. Snad i kritici tohoto zásahu připustí, že tato válka byla snad první válkou vůbec, která nebyla vedena jménem zájmů, ale jménem principů a hodnot nadřazující práva člověka právům státu. Druhé z těchto vojenských akcí, operace proti základnám teroristické organizace Al Kajdá v Afghánistánu, se zúčastnili některé z členských zemí NATO včetně České republiky; poprvé ve dvaapadesátileté historii Aliance na základě uplatnění článku pět Washingtonské smlouvy o vzájemné pomoci, na základě principu solidarity.

Jistě, zhodnotit novou situaci ve světě na počátku 21. století a zareagovat na ni jsou úkoly, jejichž větší část je ještě před námi. Transformace je proces náročný a dlouhodobý, to ostatně víme nejlépe ze své vlastní zkušenosti.

Jsem přesvědčen, že členství v Severoatlantické alianci je jedním z nejvýznamnějších úspěchů, kterého Česká republika za uplynulých třináct let dosáhla. Stali jsme se, poprvé v historii, součástí solidárního společenství, které sdílí hodnoty jako je respekt k lidským právům, právní stát, demokracie, svoboda projevu a tržní ekonomika a je na jejich obranu připraveno vystoupit. A koná-li se summit NATO v těchto dnech v Praze, hlavním městě nové členské země a nadto bývalého sovětského satelitu, je to důkazem toho, že jsme považováni za plnohodnotné, spolehlivé a důvěryhodné spojence.